ANNOUNCEMENT! AND HEARTFELT THANKS…

In loving memory on behalf of the parents to whom the Valediction Memorial is dedicated, and with our heartfelt thanks, we wish to announce that with your generosity we have reached our target to fund the making and installation of the memorial, thus closing our appeal for any further donations.

JUDr. Tomáš Kraus, Committee Chairman

———————————————————————

 

The “Valediction Memorial ” is a project to honour the memory of all the parents brave enough to have said  ‘good bye’ to their children sending them by trains into the arms of strangers knowing that this was the only way to save their lives.

It is a number of  years ago when this idea was mooted by Hugo Marom (Meisl) living in Tel Aviv. Sadly time has passed ,our numbers are dwindling so now a few of us still living in the Czech Republic, Israel and England have decided to make this happen as soon as possible.

Sir Nicholas Winton. ‘Nicky’ – the man who in 1939 miraculously organised the transport and saved 669 mainly Jewish children from the already occupied Czechoslovakia well deserved all the honour, praise, thanks and decorations he received , both in his lifetime and after his passing at the venerable age of 106.

Sometime before he died when Hugo Marom spoke to him about the memorial in a typical ‘Nicky’ reply he said “And not before time“.

Somewhere amongst all the thanks and grateful acknowledgements we lost sight of the sacrifice our parents made when with a breaking heart and even bigger fear they placed us in the now so called Winton trains, saying farewell, not knowing if we will ever meet again or what their fate will be.

Their courage in sending us in to the unknown was proof of their greatest unselfish love – so we must honour and thank them – even at this late stage – for giving us a chance to live.

The Memorial is acquiring its final form except for the marble plinth, which will be higher.

The memorial  born from an idea of Zuzana Maresova  – a Winton ‘child’ –  is a window with the parents saying their last goodbye – is taking form.

It will be a copy of a door from a train of the time mounted on a plinth with an inscribed message.

The window will have glass casts of parents hands on one side and children’s hands on the other.

Thanks to the permission of the Czech Railways  it will stand on Hlavni Nadrazi – the Prague main railway station.

Financing this personally is beyond our means so we are setting up a charity fund, contacting as many Winton and Kindertransport children, families, friends to contribute and asking private, national and government organisations to be sympathetic and generous to our cause.

 

Oznamujeme tímto, že veřejná sbírka na Památník rozloučení je již ukončena, protože potřebnou částku na jeho vytvoření a instalaci se díky vaší štědrosti podařilo již vybrat.

Všem přispěvatelům ze srdce děkujeme, hlavně jménem všech rodičů, kterým je Památník věnován.

JUDr. Tomáš Kraus, předseda výboru

 

Projekt ROZLOUCENI  je úmysl „Wintonových dětí“ uctít památku svých rodičů postavením památníku, který připomene jejich odvahu posadit své dětí do vlaků, rozloučit se s nimi a poslat je do neznáma, aby jim zachránili životy. Touto myšlenkou přišel již před dvěma léty Hugo Marom (Meisl), jenže  než se toho nápadu někdo ujal a než se začalo na tom pracovat uběhla dlouhá doba a nás „dětí“ rapidně ubývá. Proto se nás hrstka, žijící v Česku, vedena Lady Milenou Grenfell-Baines (roz. Fleischmannová) z Anglie rozhodla co nejrychleji projekt dokončit.

Protože nemáme dost peněz, abychom to financovali sami, rozhodli jsme se pro finanční sbírku především mezi všemi „Wintonovými dětmi“ a jejich potomky a také jsme se obrátili na různé organizace, se kterými přicházíme do styku a kde přednášíme, a také na vládní činitelé, kteří naši myšlenku podporují.

Proč najednou památník rodičům? Sir Nicholas Winton, člověk, který svým  vskutku neobyčejným lidumilným činem zorganizoval a zajistil odvoz 669 nejen židovských dětí z tehdy nacisty ohroženého Československa, si zasloužil všechny pocty, vyznamenání , uznání a poděkování, kterého se mu za života dostalo a – i po jeho smrti v úctyhodném věku 106 let – stále dostává.

Jenže ze všech těch díků, uznání a obdivu se nějak vytratila úloha našich rodičů, jejich sebezapření a obětavá láska, se kterou nás s těžkým srdcem a ještě větším strachem v roce 1939 posadili do tzv. Wintonových vlaků a loučili se s námi, aniž tušili kdy a jestli se ještě sejdeme a jaký bude jejich vlastní osud.

Domníváme se, že jejich obrovská odvaha pustit své dítě do světa byla projevem největším nesobecké lásky  a proto je chceme uctít a – byť opožděně – vyjádřit jim naši nejhlubší vděčnost, že nám darovali život po druhé.

Památník, nazvaný ROZLOUČENÍ, představující dveře vlaku vyvedené  z bronzu na podstavci, na kterém bude plaketa s krátkým textem. Na okně dveří budou skleněné odlitky rukou rodičů z jedné strany a dětí z druhé strany.

Díky souhlasu Českých Drah bude památník umístěn v prostorách Hlavního nádraží v Praze, odkud většina vlaků s dětmi odjížděla.

Financování tohoto projektu je mimo naše možnosti a tak jsme založili nadaci (spolek) a oslovujeme mnoho dětí z Wintonových vlaků a Kindertransportů, jejich rodiny a přátelé s prosbou o přispění a rovněž tak soukromé, národní i vládní organizace, aby byly našemu projektu příznivě a štědře nakloněny.

Památník získává svou konečnou podobu až na mramorový podstavec, který bude vyšší.